Chov burunduků
Burunduk páskovaný se jako domácí zvíře stává stále oblíbenější. Kvůli své čilé povaze, očím jako knoflíkům a roztomilému vzhledu, přitahuje stále více lidí. Chov těchto zvířátek je však náročnější než zpočátku vypadá.
V zajetí se burunduk páskovaný dožije zhruba sedmi let. Pro děti je tento hlodavec ovšem nevhodný, protože se jedná o zvíře, které má svou vlastní hlavu.
Velikost voliéry:
Tito malí neposedové potřebují mnoho pohybu! Proto by měli být burunduci žijící v zajetí umístěni ve velké voliéře s nejmenší mírou základní plochy metr x metr a dva metry vysoké. Voliéra pro burunduky není nikdy příliš velká.
Vybavení:
Jako vybavení by měly být poskytnuty alespoň dvě až tři budky na spaní a jako místo na zásoby. Chybět nesmí ani větve na šplhání o průměru tří až čtyř centimetrů, vhodné jsou např. bříza, lískový ořech nebo jabloň. Zadní stěna voliéry se pro šplhání dá udělat ještě atraktivnější pomocí rostlinných látek, konopnými nebo kokosovými rohožemi. Skrýše z trávy (bez drátěné kostry), květináče nebo malé amfory, korkové trubky, kmeny stromů atd. jsou s potěšením přijmuty jako další možnosti k úkrytu. Jako vyhlídky, místa na odpočívání a žraní se také dají v různých výškách přidělat sedátka. I houpací pelíšky jsou k podřimování s radostí přijmuty. Někteří burunduci používají určitý roh klece jako toaletu, tam se dá postavit nádoba s podestýlkou nebo pískem pro činčily, což usnadní vyklízení. Pro péči o srst a vrozený pud vyhrabávání tunelů a komor se burunduk potřebuje popelit v zemině. Na to se dá použít malé akvárium nebo větší nádoba na květiny. Jako zemina se dá použít půda pro květiny bez hnojiv nebo cihla z kokosového vlákna. Umělá hmota do klece burunduka nepatří